Díky za každý nový den s českými hračkami
Novoroční bilancování nad naším příběhem.
"Zítra se všechno zavře."
"Jak zavře?"
"Prostě všechny obchody, kvůli koronaviru.."
Tak nějak opravdu začal rok 2020. Tehdy jsme si uvědomili, že to nebude sranda. Měli jsme za sebou 6 let života s naším Hugem, který se pomalu "učil chodit". Tramvaje před novým obchodem na Letné vesele zvonily jak o závod a my přemýšleli, co zlepšovat.
Tak jako každý týden za posledních 6 let.
A teď se změnila pravidla hry. Se životy většiny z nás virus pořádně zamával.
Ale pojďme to vzít hezky od začátku.
V době, kdy jsme nejvíce roušek viděli v Ordinaci v růžové zahradě, jsem měla (jako čerstvá matka) velké nutkání se realizovat. Dostat mezi ostatní rodiče české hračky, které mají potenciál, ať už jsou to retro kousky, nebo ty ještě neokoukané.
Založila jsem Huga.
Naivně, s "pětikorunou v kapse", ale opravdově a upřímně.
Zájem předčil očekávání. Desítky a desítky milých zákazníků nás podporovaly a já se učila bruslit v podnikání.
Vzpomínáte na to, když jste se učili bruslit vy? Já měla "modřin" dost, ale nadšení bylo silnější.
Až se led prolomil.
Můj muž Honza měl tou dobou svojí práci a naší Žofce byly 3 roky. Parťačka Bára dala přednost stálé práci v zahraničí a přitom Hugo rostl. Pak se to najednou stalo.
Moje umělecká duše se prolomila vyčerpáním "do ledu" a začal boj o záchranu.
Přepracování si bralo svojí cenu. Podnikání je tvrdý svět. Proč mi to nikdo předtím neřekl?
Co s Hugem dělat? Dát ho k adopci nebo jen poslat na prázdniny?
Bylo na čase si naordinovat hlavně osobní prázdniny. Co nejdříve se naučit vnímat balanc na straně vydávání a přijímání energie.
Díky svému totálnímu vyčerpání jsem potkala i plno skvělých lidí, kteří mi podali pomocnou ruku a tak jsem se přibližně po roce mohla znova pustit do boje s vlastní firmou na hřbetě.
Čas plynul a o malém českém hračkářství se dovídali nejrůznější lidé. S pusou otevřenou dokořán přicházeli lidé od novin, televize, blogerky, slavné osobnosti, ale i stovky spokojených maminek, tatínků, babiček, dědečků..
Co dělám má smysl! Je jen potřeba nesejít z cesty a vytrvat.
V létě 2019 (ještě před koronou) si Honza rozhodl dát pracovní restart. A na mě v té době na Facebooku vyskočila nenápadná nabídka pronájmu obchodních prostor na vysněné Letné.
A pak už to jelo.
Věděla jsem, že na tohle jsem čekala celých 5 let.
Obchod na pražské Letné byl geniální.
Honza měl výzvu a zapojil se do rekonstrukce a později do koordinace toho cirkusu, který jsme spustili. Hugo se rozrostl na 2 prodejny a k tomu se nám podařilo znovu otevřít opravnu hraček, která (čistě náhodou) na naší adrese před revolucí fungovala. Začal předvánoční čas a práce bylo jako na kostele.
Ale reakce byly úžasné, útrapy prvotních 5 let se pomalu zjemňovaly. Věřili jsme, že ryze české hračkářství může fungovat.
Než jsme se nadáli, byla tu korona. Nejistota a strach byly všude kolem. Hledali jsme záchytné body pro cestu dál a našli je nedaleko.
Prvním byla rodina. Bez společné podpory a úsilí bychom byli jenom malí zbloudilí tuláci ve velkém světě.
A pak naše širší rodina, naši úžasní výrobci se kterými jsme proklábosili tolik hodin nad tím, co by se dalo a co určitě bude. Doručování zboží v neděli odpoledne, nebo litry vypitých čajů na jedáních po všech koutech republiky.
Věděli jsme, že se potřebujeme navzájem, že prodávat české produkty má smysl.
Zaplať pánbůh to pochopili i další a další zákazníci a pomohli tak možná i právě svým sousedům (nebo sousedům svých sousedů) přečkat tuhle nelehkou dobu.
Koronavirová krize je ukázkou toho, jak se věci můžou změnit, když má člověk naději.
Proto si do nového roku dáváme předsevzetí - malou hvězdu na nebe, aby naše hlavy nebyly tak často sklopené k zemi.
Mějte se rádi, snažte se, věřte. Ať vás naděje životem provází nejen v roce 2021!
Ze srdce Adéla, Honza a Žofka